„Téměř půl tisíciletí tu s námi byly a bily. Jedinečným způsobem oznamovaly v tónině „C-mol“ každou větší událost města Lokte, radost i smutek. Když se na delší dobu odmlčely, bylo většinou zle. Zvony byly strženy, bronzovina se přetavila na děla, válčilo se. Když se však život vracel do normálních kolejí, vždy se našlo dost vůle k odlití zvonů nových. Naposledy se tak stalo po I. světové válce, kdy Lokeťané v červnu roku 1924 založili „zvonovou komisi“ pod vedením lékárníka Anselma Veidla, a již v lednu 1925 měli potřebný obnos k dispozici. Do roka byly zvony opět na svém místě. Jenže… Zakrátko přišla další válka a zvony musely z věže opět dolů. Následoval odsun původního obyvatelstva, „Vítězný únor“ a 40 let budování socialismu. Poté přišla Sametová revoluce, budování demokracie a tak nějak bezděčně uplynulo dalších 30 let. Dnes mnozí Lokeťané ani nevědí, že zvony nemáme a s tímto smutným zjištěním se nehodláme smířit.“
Předmluva